Nichts ist fur dich....Nichts war fur dich .... nichts bleib fur dich... fur immer!...

Rammstein Interview - Rozhovor s Tillem

28. srpna 2008 v 19:45 | Agnesh |  Rammstein

Playboy - rozhovor s Tillem

"Překročili jsme hranice"

Rammstein je nejrozporuplnější rockovou skupinou Německa. A nejúspěšnější. Zpěvák Till Lindemann vypovídal o provokaci, domově, o tmavé schránce své duše - a o tom, proč je v první řadě šťastný muž.
Playboy: Je Rammstein umění?

Till: U téhle kapely jsou momenty, které by se daly nazvat uměním. Ale vcelku říkám, že děláme zábavnou muziku.

Playboy: Bylo to tak plánované?

Till: Ze začátku jsme prostě chtěli být jen nápadní. S extrémními texty a extrémní hudbou. Štvalo nás, že po pádu Zdi z něly všechny ostatní východní kapely jako americká rocková hudba. Všechno kopírovaly, zvuk, účes, tetování. Tohle napodobování jsme chtěli pořádně narušit.

Playboy: Je vaše provokace vykalkulovaná?

Till: Co je dneska provokace? V dobách východního Německa bylo provokací, když někdo pobíhal s igeliťákem. Provokovat souvisí s rizikem odvety. Mluvit v zábavní branži o provokaci, to mi moc nesedí.

Playboy: Nemyslíte ale, že píseň jako "Mein Teil" nemůže být pokládána za provokaci? Zpíváte: "Dnes jsem potkal jednoho pána/ Který mě rád sní/ Měkké části a taky tvrdé/ stojí na jídelním lístku/ Neboť jsi to, co jíš/ A vy víte, co to je/ Je to moje část."

Till: Tohle jsme si nevymysleli, to všechno se stalo. Připadalo nám to hodně neuvěřitelné, že si muž osmaží penis jiného muže a společně ho snědí. Pet Shop Boys, kteří pro nás tuhle píseň remixovali, se moc líbila.

Playboy: Rammstein je už léta nejúspěšnější německou skupinou v tuzemsku i v zahraničí. Co bylo vaší hybnou silou?

Till: Brali jsme jen čisté pocity. Lidi byli hodně vyděšení. A současně je to dráždí.

Playboy: Zvlášť vyděšení jsou, že o těchto tématech zpíváte většinou v první osobě. Proč?

Till: Je to bezprostřední. I tohle dělá popularitu: Já jsem kanibal, já jsem prznitel dětí. Pokládal bych to za zbabělé, podsouvat to třetí osobě.

Playboy: Navštívili jste někdy během vašich koncertů v USA Marylina Masona?

Till: Jo, už jsme se setkali častěji. Dobrý týpek. Prožívá svou roli naplno, bez bobygardů se nehne a i při sprchování se cítí jako rocková hvězda. Je to i jeho prokletí. Nechtěl bych si to s ním vyměnit. Já si po koncertě sundám kalhoty a hotovo.

Playboy: Když se s Vámi člověk baví, napadá ho, že máte překvapivě tichý hlas, úplně jiný než na deskách.

Till: To je můj normální hlas, při zpívání ho silou tlačím dolů. Dělám to selským způsobem, s technikou to má společného málo.
Playboy: Hluboký zpěv a tvrdé "Rrrrrr" - proto zní Rammstein tak zle?

Till: Snad. Zpívám podle instinktu. Je to hluboký pocit - drsně vyzpívat ven něco zlého, co je roztroušené na dně duše. Člověk zpracovává svůj život, léčí se při tom.

Playboy: I posluchači?
Till: Pevně věřím, že naše hudba a naše koncerty pomáhají duším. Dostáváme od lidí hodně dopisů, že jsme jediná kapela, která je oslovuje tématy jako je násilí a incest. Lidi nám píšou, že něco takového taky zažili a jsou vděční, že tu tyhle písně jsou. Taky nám častěji začaly psát ženy, to ze začátku nebylo. Dřív to spíš vypadalo jako pánská jízda, kterou jsme my pořádali. Dnes tvoří polovinu návštěvníků našich koncertů ženy.

Playboy: Rammstein jako způsob terapie?

Till: Je tu víc aspektů. Jsme taky prostě jen tvrdší show Davida Copperfielda. Tátové na nás přijdou s dětmi, aby děcka viděla prima ohňostroj.

Playboy: Byly koncerty Rammstein vždycky nasměrované k pyromanii?

Till: Ano, od začátku, i v malých klubech. Tehdy jsme nechali utíkat z láhve od Coly plynnou směs a pak vybuchla. Během chvilky hořel celý sál.

Playboy: Je oheň Vaše vášeň?

Till: Vůbec ne, ale nenáviděl jsem to, když jsem se na jevišti stával jen divákem. Při kytarových sólech jsem dřív stál u mikrofonu jako vrostlý do země. Myslel jsem, že musím něco dělat, jinak umřu samotou a nudou. Naštěstí byl jeden můj kamarád pyrotechnik.

Playboy: Stojíte hořící na jevišti. Jak je to nebezpečné?

Till: Jednou jsem si poranil nohu, protože mi chytly kalhoty. Od té doby je můj kabát tak dobře izolovaný, že se to nestává. Skládá se z řeznické zástěry z kovových plíšků a tři centimetry silné izolační vrstvy. Můžu v tom klidně stát v plamenech čtyři minuty, než to prohoří. Jsem pak plný adrenalinu. A cítím se děsně dobře.

Playboy: Kde jsou hranice?
Till: Jednou si fanoušci mysleli, že skutečně hořím. Sehráli jsme nehodu, při které mi hořela noha. Klávesák Flake přiběhl s hasicím přístrojem, ten ale obsahoval hořlavý prášek. Stál jsem v plamenech, hudba přestávala hrát, světla na sále se rozsvěcela. Válel jsem se po zemi a technik přiběhl se skutečným hasicím přístrojem. Udělali jsme to při dvaceti koncertech, pak jsme s tím museli přestat, protože fanouškům to připadalo moc drsné a na internetu si stěžovali. Byli skutečně šokovaní.

Playboy: Jaký efekt byste rád viděl na jevišti?

Till: Průtrž mračen. Je to tak smyslné, hrát v dešti. Udělali jsme to v jednom klipu, jenže na jevišti je to nemyslitelné. Zabil by tě proud.

Playboy: Proč na jevišti vypadáte tak bojovně?

Till: Kdybychom hráli písně pro trampské kytary, měli bychom košile se vzorem slunečnice. Vybudovali jsme si naším jevištním vystupováním rámec pro obraz, který malujeme. K tomu právě patří válečné pomalování a nahá horní polovina těla. Nazýváme to "OF", volnost horní poloviny těla (oberkörperfrei). Při převlékání před koncertem se ptáme: Děláš dnes OF? Ne, přibral jsem, až příští týden.

Playboy: Jaké bylo Vaše nejpodivnější vystoupení?
Till: Když jsme hráli poprvé tři koncerty v New Yorku, trpěli jsme v jednom malém zchátralém klubu. Všude to tam praskalo a my jsme hráli OF a v kožených kalhotách od krojů.

Playboy: Bez strachu nabízet německé folklórní klišé?

Till: Jasně. Německo je tam Mercedes, kyselé zelí a kožené kalhoty. Po koncertě za náma přišli dva černí hiphopeři a řekli: Nenávidíme tenhle metal-shit, ale vy jste cool.

Playboy: Vystupovali jste i pod vlivem drog?

Till: Dřív pořád. Vyzkoušeli jsme všechno mimo injekcí. Až po kokain. Byla to soutěž: Jak extrémní je tahle kapela.

Playboy: Proč jste přestal?

Till: Za prvé byla show příliš velká. Za druhé mi moje tělo dalo znamení. Při vystoupení ve Švédsku jsem nemohl vylézt víc než dva schody, protože jsem se totálně sjel cigaretami, alkoholem a koksem. Tady se objevila malá bílá vlajka a ukázala mi: Když budu takhle pokračovat, projdu si svým černým tunelem.

Playboy: Přitom mají Rammstein dokonce prominentní přívržence jako je Heino.

Till: Ano, ten nedávno uveřejnil, že je fanoušek Rammstein. Chtěl náš horolezecký klip "Ohne Dich". Udo Jürgens nás oslovil při půjčování echa a chtěl udělat společnou fotku, protože nás pokládá za skvělé, říkal. Ale kdo ví, kdo nám ještě zítra potřese rukou, když úspěch zmizí.

Playboy: Chcete být milováni?

Till: Za každou cenu. Kdo říká, že ne, lže.

Playboy: Zdá se, že jste v zahraničí víc milováni než v Německu.

Till: Lidé nás tam přijímají mnohem víc. Je až neuvěřitelné, že v pařížském Bercey, nejlegendárnější hale Francie, 20 000 Francouzů s námi zpívá naše texty. Německy! V místě, kde Francouzi každý cizí jazyk jinak odmítají. Jestli to tak můžu říct: Jsme pionýři německo-francouzského přátelství.

Playboy: Protože Francouzi při písni "Bück dich" zpívají "Ohni se"?

Till: Přesně. Je to nádherný. V Mexiku lidi dokonce zpívají celé texty, nejen refrény. Každou řádku perfektní němčinou. Miluju Mexičany.

Playboy: Váš nový song "Benzin" a klip ukazují poprvé taky sebeironii.

Till: S ironií to nemá co dělat, žízeň po benzínu převyšuje ostatní touhy. Ale souhlasí to: V tuhle chvíli jsme udělali veselý klip. Znovu přijde čas, kdy poplujeme tmavými vodami.

Playboy: Jak vznikají Vaše texty?

Till: V absolutním tichu. Pohled do nitra, laptop. Vždycky je tu nejdřív hudba a já přemýšlím, co k tomu pasuje. Tenhle song by mohl mít něco společného s vodou. Nebo se škaredými týpky, co se potulují před školkou.

Playboy: Na Vašem novém albu "Rosenrot" se nachází taky song o teplouších, "Mann gegen Mann". V tomhle případě se Vám asi brzy bude vytýkat nepřátelství vůči teploušům. Nebo ne?

Till: Možná. Přitom byl podnět úplně jiný: Závist vůči klukům, kteří na sebe jednoduše v hospodě mrknou a vzájemně se balí, bez všech hloupostí jako jsou kytičky a zajít se třikrát společně najíst, než se lidé smějí sblížit. Mají to jednodušší než heterosexuálové. Teplí se na sebe kouknou a mají rychlý, dobrý sex. Tajně doufám, že se to v klubech homosexuálů stane hymnou.

Playboy: Pro klip "Stripped" jste použili scény z filmu Leni Riefenstahlové o Olympiádě. Udělali byste to i dnes?

Till: Ne. Protože jsem unavený, když slyším, že jsme pravicová kapela. Moje dcera - to nejdražší, co mám - za mnou tenkrát přišla a zeptala se: Řekni mi, hraješ v nacistické skupině? To byl bod, kdy jsem si řekl, tady jsme překročili hranice.

Playboy: Je Vaše dcera Vaše jediné dítě?

Till: Mám hodně dětí.

Playboy: S kolika ženami?

Till: S mnoha.

Playboy: Proč tyto vztahy vždy ztroskotaly?

Till: Nebyl tu cit, protože jsem nebyl připraven se vázat. Byl jsem to často já, kdo byl opouštěn a býval jsem z toho úplně mimo. Pokaždé jsem si říkal: Vždyť ona má pravdu. Bylo to dobré jen pro jedno: Vždycky, když nějaká odešla, vyvolala bolest neuvěřitelně kreativní posun.

Playboy: Byl jste věrný?

Till: Ne. Vždycky jsem si myslel, že si musím užívat. Co když přijdou špatné časy? Byla to směs známostí na jednu noc a afér.

Playboy: Takže jste ještě dnes svobodný?

Till: Poznal jsem ženu, vedle které bych chtěl zestárnout. Od té doby, co ji znám, nemám potřebu se poflakovat.

Playboy: Špatné pro kreativní posun.

Till: Myslím, že mám někde ve své duši jednu takovou škaredou tmavou schránku. Když potřebuju, můžu se do toho rychle vžít.

Playboy: Na co pak myslíte?
Till: Na touhu po smrti. Dřív mi bylo hodně věcí úplně ukradených. Myslel jsem, že se nesmím dožít víc jak padesáti. Ale teď, s touhle ženou, se to změnilo. Jsem opravdu šťastný muž. Přál bych si takhle zestárnout.

Playboy: Je vám 42. Kolik let je Vaší přítelkyni?

Till: 28. Neumím si představit, že bych žil se stejně starou ženou.

Playboy: Málem jste se účastnil Olympijských her 1980 v Moskvě v plavání. Je to pravda, že jste byl vyškrtnut, protože jste se při závodech ve Florencii tajně vyplížil z hotelu?

Till: Nechtěl jsem utéct, ale prohlédnout si město. Auta, motorky, děvčata. Byl jsem přistižen, to byl důvod mého vyškrtnutí, ale taky jsem nepodal výkon.

Playboy: Bylo to špatné?
Till: Bylo to děsný. Předtím jsem za den uplaval kolem 30 kilometrů, vstával jsem v 5 ráno a večer padal do postele utahaný jako pes. Najednou jsem veškerý čas trávil v místech, kde vznikají desky, a musel jsem si ublížit, abych to akceptoval. A vypít hodně kořalky, co se dalo.

Playboy: Co cítíte, když myslíte na NDR?

Till: Do dne, kdy všichni vycestovali a zmizeli, mám velmi hřejivý pocit. Ono se to opravdu dalo vydržet. Směli jsme jako punková kapela hrát se státním povolením a i když v publiku byli lidi od Stasi, nebyly problémy. Zděšení z NDR přišlo teprve později, když jsem zjistil, co všechno se dělo.

Playboy: Tedy ne ještě za dob NDR?

Till: Samozřejmě, že člověk pozoroval, že bylo hodně lhaní a podvodů. Možná když se celá produkce jedné fabriky hned vyhodila na skládku. Tohle bylo plánování pro to, aby lidi měli práci. Dneska se tomu říká ABM.

Playboy: Postrádáte NDR?

Till: Ne. Ale setkávání lidí bývalo vřelejší. Kdo se dnes ještě schází doma? Dřív restaurace zavřely v deset, a pak se šlo k přátelům. Lidi to sbližovalo. To je dneska mrtvý.

Playboy: Nikdy jste nebyl sledován přáteli, kteří dělali pro Stasi?

Till: Ale ano. Částečně to byli lidi mně velmi blízcí. To byl šok, ale rozlišuju to velmi zřetelně: kdo někoho existenčně poškodil a kdo předával jen bezvýznamné informace. A rozlišuju podle motivu: kdo to dělal pro vlastní zisk a kdo byl Stasi nucen ke spolupráci výhružkami.

Playboy: Jste pro stržení Berlínského Paláce kultury?

Till: Já bych ho nechal stát. Dá se srovnat s ledvinovým kamenem. Ten si člověk taky schová, protože to k němu nějak patří, i když mu to škodilo.

Playboy: Kde jste utratil v roce 1989 peníze, které jste dostal na přivítanou?

Till: U Lübecku na hranicích. Koupil jsem si sladkosti, gumová zvířátka, medvídky, jogurt. Říkal jsem si: Teď se nacpu k prasknutí. Předtím mi musel stačit pytlík Hariba z intershopu na celý rok.

Playboy: Chtěl byste ještě někdy hrát v malých klubech?

Till: Ne. Taky nechci zase jezdit trabantem.

Playboy: Jakým autem jezdíte?

Till: Offroader. Je praktický, protože bydlím na venkově. Mezi Schwerinem a Wismarem. To je můj domov. Totálně tam chcíp pes. Po deseti letech, kdy jsem jezdil po světě, je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Déle jak tři dny ve velkých městech už nevydržím.

Playboy: Jak velké je Vaše bydliště?

Till: Dvanáct domů. Můj domek má malý rybníček s šedými volavkami a pěkný výhled do okolní přírody. Fantastické.

Playboy: Budou Rammstein hrát na jevišti ještě v 60 letech jako Rolling Stones?

Till: Myslím, že do té doby skončíme. Třeba koncertem na berlínském olympijském stadionu.

Playboy: Kapela má na počátku roku 2006 šest měsíců volno. Co v tomhle čase budete dělat Vy?

Till: Poletím s přítelkyní do Costa Ricy, tady si koupíme auto a budeme se potulovat Jižní Amerikou. Absolvoval jsem s ní tréning na přežití v džungli. Jak může člověk pít vodu z lián a živit se mravenci z citronovníků.

Playboy: Jak chutnají?

Till: Skvěle. Jako citronový koláč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama