Nichts ist fur dich....Nichts war fur dich .... nichts bleib fur dich... fur immer!...

Rammstein Interview - Rozhovor s Richardem 2/part 1

28. srpna 2008 v 19:54 | Agnesh

Brian Davis mluví s leaderem Rammstein Richardem

"(V amerických filmech) stále vidíš Němce znázorněné jako záporňáky; a to je to jediné co se Němcích ví." Miluj je nebo je nenáviď, Rammstein vzbuzují respekt. Víc než kterýkoliv jiný mezinárodní hudební počin Rammstein mají přilepeno ke svým zbraním něco, a dosáhli něčeho, co se žádné jiné skupině na světě nepovedlo - stali se jednou z nejvíce rozpoznatelných a identifikovatelných kapel co jich matička země nabízí, to vše bez jakékoliv angličtiny ve zpěvu. Také špatně směřovaná pozornost bylo klimatem, ve které skupina vyrůstala a výzvy které ukazovali a stále ukazují, jen to je to, co je dělá schopnými dělat muziku. Každá kapela si zaplatí svojí daň, ale Rammstein určitě platili více než hodně. Ale stále pokračují ve výdrži a nepřestávají nás bavit, vše v souladu udržování jejich tradice a jejich vášně pro visuální i zvukovou zábavu. Zakládající člen a kytarista Richard poskytl Knac.com vysvětlení obtížných počátků metalového fandy ve Východním Německu za časů minulých, vášně, která skupinu pohání vpřed a jejich neochvějnou loajalitu k jejich hudbě a jejich kořenům.
"Tento rozhovor je věnován mojí drahé přítelkyni Christiane - jejím znalostem kapely, jazyka, země a jejich kořenů byly naprosto neocenitelné a bez jejího pohledu by se tento rozhovor nikdy nemohl uskutečnit. Danke schön!!"
RICHARD: Čus, jak se vede chlape?
KNAC.COM: V pohodě, jak tobě Richarde?
RICHARD: Taky v klidu. Před pár dny jsem se vrátil z Evropy a musel čekat 2 a půl dne na letiště kvůli nějaký zkurvnený bouřce.
KNAC.COM: Wow!
RICHARD: Bylo to kurva těžký. Byli jsme ve Stockholmu a zkoušeli jsme se dostat do New Yorku přes Frankfurt; to byla fakt mrdka! To byl ten nejhorší zážitek z letiště co mám. Jednalo se o obchod. Ale nakonec jsem ho uskutečnil.
KNAC.COM: Dobrý! (smích) Vážně oceňuju tuhle možnost. Mám přítele se kterým pracuju - narodil se a vyrůstal v Bavorsku a je to věrnej Ramm fanda, takže mi píchnul s otázkami. A teďka tu právě jednu máme.
RICHARD: Jasně, cool. Kdy si poprvé slyšel o naší skupině?
KNAC.COM: Poprvý…uhh chlape…jeden kámoš mi přehrál "Sehnsucht" když vyšla; Pak jsem si jí furt pouštěl.
RICHARD: Jasně, cool.
KNAC.COM: První věc co chceme vědět je - váš začátek ve Východním Berlíně, muselo to být maximálně obtížné mít přístup k hudbě a jejímu hraní. Nebyla to velmi tísnivá atmosféra pro dělání hudby?
RICHARD: Myslím…nebyli jsme opravdu stísnění protože když jsi neznal věci, nemohl jsi je ocenit, víš co myslím? Věděli jsme, že něco venku je, ale ne moc, ale to málo co jsi měl jsi dokázal ocenit. Pamatuji si - protože jsem měl těžké dětství, strávil jsem hodně času v mým pokoji protože jsem měl pořád trable-ale poslouchal jsem jednu živou věc od AC/DC furt dokola celé roky, protože jsem neměl jiný druh muziky! (smích) Vím, že byly časy, chvíli před tím, než jsem začal hrát, kde byli lidi v rádiu a ty hráli cover skupiny protože v tu dobu neměli žádný nahrávky a museli být v rádiu asi se 4 muzikanty. První musel poslouchat první verze a druhý musel poslouchat první refrén a takhle vznikali jejich covery. Byli v rádiu protože neměli nic, čím by to udělali.
A druhá možnost byla zajet do Maďarska a tam si koupit nahrávky. Pamatuju si, že první nahrávka mě stála 200 marek, což bylo hodně peněz. Normální člověk v DDR vydělal tak 500-600 marek za měsíc, a tohle stálo 200. Jako první jsem si koupil "Plastic Surgery Disasters" od Dead Kennedy, což bylo hustý. Byl jsem šťastnej jak blecha, když jsem to měl. (smích)
KNAC.COM: To se vsadím! I když to tolik stálo, tak jsi to musel mít.
RICHARD: Jo, musel. A myslím si, že tyhle momenty…už je nikdy nemůžeš zažít, asi jako…pamatuju si na ten pocit když sis něco koupil, něco jsi si našetřil a měl si to a opravdu sis toho vážil! Teďka už ten pocit nemáš. Dělat muziku bylo o něco těžší protože v DDR byl zákon, že jsi musel mít práci a hudbu si mohl dělat až pak, ve volném čase, ale musel jsi ukázat vládě, že máš skutečnou práci. A to bylo pěkně na hovno protože většinou po 9 hodinách v háku chceš spíš relaxovat. Takže to je to, proč bylo dělat hudbu tak těžký. Ale v DDR byla taky undergroundová scéna, začalo to hodně punkovou muzikou a tehdy bylo hodně politických kapel. Zkoušeli organizovat své vlastní festivaly a jejich vlastní koncerty ale většinou byli chyceni a pak se to vážně zkomplikovalo protože jsi mohl ztratit svojí…potřeboval jsi licenci, a když jsi měl kapelu, musel jsi zahrát před porotou a ta rozhodla, jestli budeš moct hrát. Jiná cesta nebyla. Takže to bylo složitá, ale tenkrát, když jsi opravdu, opravdu chtěl hrát, tak jsi si prostě nějakou cestu našel, jakkoliv to bylo složitý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama