Nichts ist fur dich....Nichts war fur dich .... nichts bleib fur dich... fur immer!...

Rammstein Interview - RAMMSTEIN - Spojovatelé národů

28. srpna 2008 v 19:58 | Agnesh |  Rammstein

RAMMSTEIN - Spojovatelé národů



Jsou kapelou superlativů. Rammstein - fenomén z východního Berlína. Jak hudebně, tak komerčně odjakživa povzneseni nad všechny pochybnosti. Těch šest hrdinů se během uplynulých dvanácti let od založení skupiny dopracovalo až k celosvětovým kulturním vyslancům Německa.
Rammstein dosáhli celosvětového úspěchu a vybojovali si cestu z malých klubů do největších arén a stadionů. Kdo by si tohle pomyslel v době, kdy zpěvák Till Lindemann ještě působil u kapely First Arsch coby bubeník, klávesák Christian "Flake" Lorenz spolu s kytaristou Paulem Landersem provokovali s Feeling B, basák Oliver Riedel prohmatával tlusté struny u Inchotabokatables a bubeník Christoph Schneider se oháněl paličkami u Die Firma?
Historie Rammstein se prostě čte jako uskutečněný sen z Pohádek tisíce a jedné noci. Kytarista Richard Z. Kruspe uprchnul přes Maďarsko a Rakousko do Západního Německa. Po pádu Zdi se v roce 1989 vrátil zpátky do Schwerinu a nastoupil k Ograsm Death Gimmick a Das Auge Gottes. Ale osud tomu chtěl, že jednoho dne narazil na bývalého juniorského mistra Evropy a bývalého výběrového plavce NDR Tilla Lindemanna - setkání s velkými důsledky. Svého času sdílel Richard byt s Oliverem Riedelem a Christophem Schneiderem. Trio sice v roce 1994 pracovalo na společném projektu s nejvyšším nasazením, ale při hledání vhodného frontmana a textaře se člověk netrefí hned napoprvé. Přibrán byl Till Lindemann a v klasickém obsazení čtyř se nahrálo demo. O něco později se přidal Paul Landers, a tak už scházel jen klávesák, aby byl zvuk kompletní. Volba padla na Flakeho Lorenze, který ale zpočátku nápadem a hudebními plány kluků vůbec nadšen nebyl - přece se však nechal přemluvit, aby s kapelou vystupoval. Tehdy začalo vítězné tažení Rammstein. V jedné hudební soutěži vyhráli první cenu: nahrávání v profesionálním studiu. Zbytek je už pohádkovým příběhem. Svůj první obchod uzavírají s Motor Music a jedou od začátku naplno.
Završení jejich dosavadní tvorby v současnosti představuje nejnovější DVD/CD "Völkerball", které 17. listopadu ozdobí obchody po celém světě. DVD obsahuje 2,5 hodiny živého vystoupení z Francie, Japonska, Anglie a Ruska. K tomu patří ještě CD se 75 minutami sestříhaného zvukového materiálu z různých koncertů. Jako zvláštní bonus pro skutečné fanoušky bude "Völkerball" současně vydáno také ve speciální edici, která obsahuje navíc další DVD s dokumenty "Anakonda im Netz" a "Making Of ´Reise, Reise´" - s celkovým časem přibližně 90 minut. Vedle obsáhlých rozhovorů se členy skupiny se ke slovu dostane i manažer Rammstein Emanuel "Emu" Fialik, který nejen, že uhodil proslulý hřebík na hlavičku výrokem "Rammstein je jako společná zábava - napomáhá sdílení stejných pocitů", ale prozradí i něco o fenoménu Rammstein. Skupina vybírá své příhody z pokladničky - tak se dozvíme třeba o společném rituálu "Panák pro štěstí" před každou show, který skupině navodí pocit "jdeme na to!". Fanoušek nahlédne na všední, tvrdé psaní songů a studiovou práci nebo může obdivovat Richardovy kuchařské dovednosti. Ale nebudeme prozrazovat příliš a necháme promluvit i protagonisty, kteří líčí své dojmy z nedostižného světového turné.
O místech konání koncertů a jejich atmosféře
Richard Z. Kruspe: "Bylo to poslední vystoupení v Dánsku nebo Švédsku. Přiletěl jsem z New Yorku a jel hned na hotel, protože celý den pršelo. Pak už jsem šel jaksi rovnou na jeviště. Padá opona a ty začínáš hrát. Najednou jsem spatřil ten nádherný přístav, který jsem předtím vůbec neviděl. Prostě jsem zapomněl začít hrát. Celá kapela už hrála a já si jenom pomyslel "Do prdele" - začal jsem až po 20 vteřinách.!" Paul Landers: "Ve Stockholmu stojí obrovská budova. Hráli jsem vždycky v malých klubech a tahle velká hala se třpytila v pozadí. Nemohl jsem uvěřit, když k ní naši bedňáci zajeli. Často se divíme, proč chce najednou 12 000 Švédů nebo Finů vidět Rammstein."
O fanoušcích a jejich nadšení
Oliver Riedel: V Nimes se hrálo dobře, protože tam panovala stejná hysterie, jaká se jinak vidí jen v Mexiku nebo jižním Španělsku. Přitom i ve Francii člověk, už když vjede do města, vidí spoustu lidí, kteří chtějí na koncert, nebo fanoušky, kteří čekají a poslouchají muziku, aby se správně naladili už před koncertem." Christoph Schneider: Nimes v jižní Francii je vlastně místem, kam se jezdí na dovolenou. Člověk tu vidí úplně staré budovy, krásné centrum města a pár lidí na dovolené. Najednou tam byli fanoušci Rammstein po tisících, všichni stylově oblečení v černém. K té idyle to vůbec nepasovalo." Emanuel Fialik (manažer): "Z celé Francie přicestovaly spousty mladých lidí. Ale viděl jsem i vlajky Brazílie, chorvatské vlajky, vlajky z Řecka i Německa. Bylo jasné, že všichni tihle lidé přijeli na koncert Rammstein - to jsou ty nejlepší předpoklady pro skvělou show." Till Lindemann: Tahle lokalita byla hodně neobvyklá. Aréna pro býčí nebo gladiátorské zápasy, nebo nějaký amfiteátr. Vypadá starobyle a připomíná Koloseum v Římě - to je fantastický! Tak nějak tady člověk dostane dobrou náladu. Akustika je tam docela extrémní, protože se drží v kotli - tak to mi v každém případě přišlo fajn. Lidi tam byli úplně skvělí, prostě Francouzi. Normálně se tolik nesžívám, s okolím a tak, ale tohle už bylo docela dost." Paul Landers: "Nimes lze opravdu upřednostnit. Hlavně protože lidi po stranách arény sedí tak vysoko a jsou ti tím pádem blíž. Člověk najednou vidí tolik lidí - celé to působí nějak stísněně."
O show Rammstein a jeho realizaci
Flake Lorenz: Hodně prvních koncertů nového turné je skvělých, protože člověk nemá pohyby ještě tak zažité a ještě neví, co kde pasuje. Člověk se v průběhu show normálně setkává s ostatními z kapely a společně pak spějí k určitému bodu. Ten ale při prvních koncertech ještě nikdo nezná a pak se samozřejmě přihodí i hodně veselých, někdy i trapných věcí. Člověka např. nezvednou nahoru a on stojí v rohu. Nebo najednou sedí ve tmě. Ze začátku jsem jezdil se sengwayem. Kapela občas říkala ´Nemůžeš s tím přestat? To vypadá, jakobys sekal trávník. Vůbec to nejde.´ Myslel jsem si, že dělám něco dobrýho - jezdím sem a tam, ale oni říkali, že by to bylo nemožný a že bych měl vymyslet něco jinýho. Zeptal jsem se: ´Co mám teda dělat?´ Odpověď: ´Jezdit pozpátku.´ Tak jsem se jeden kousek držel pozpátku a otáčel se, ale to je přece taky hloupý. Ty první koncerty jsou nejnapínavější; když to člověk trochu nacvičí, je všechno už rutina." Till Lindemann: "Před první show jsem měl v hlavě schéma. Nejvíc nám dají zkoušky před novým turné. To chodím se svými nápady v hlavě kolem a přemýšlím, jestli to tak vůbec půjde. Během prvních pěti koncertů pak sleduju, co funguje a co ne. Pomáhá mi to srovnat si souvislosti. Hodně je přitom i nejistoty, když nevím, jestli mám v danou chvíli nečinně stát, nebo jestli to nebude na úkor zpěvu, když se budu pohybovat - protože potom nevystačím se vzduchem a už nebudu moct vyzpívat vokály. Člověk si musí všechno přesně promyslet. Po pěti až deseti koncertech už všechny kroky a choreografii známe."
O show Rammstein a jeho nebezpečí
Flake Lorenz: Hodně věcí na jevišti je nepříjemných. Je to jako studená sprcha. Člověku se nejdřív nechce, ale když to udělá, cítí se vnitřně líp. V hrnci při ´Mein Teil´ je svinsky horko. Při vylézání si pokaždé popálím konečky prstů. Když si nedám pozor, střelí mi Till plamenometem do obličeje nebo mi shoří vlasy. Můžu uklouznout nebo se při vylézání přehmátnout a spadnout - všechno tohle se může stát. Občas pyrotechnik zapálí raketu moc brzy a ona mi vlítne do tváře. To všechno se už stalo!" Till Lindemann: "Nemám rád, když jsem středem pozornosti. Nevyhledávám pohledem kontakt s první řadou. Většinou se dívám na chlapa u mixu. Jasně, když to vyplývá ze songu, pak už gesty komunikuju s fanoušky. Nafukovací člun byl dost dobrý efekt. Vytváří to atmosféru a je to pro nás napínavá část. Na okamžik se už nikdo nedívá na kapelu na jevišti. Dřív byl kapitánem Flake. Často projel publikum až úplně dozadu, kde pak vypadl na zem a udělal si pár modřin. Když se vrátil zpátky, naříkal jako kuře!"
"Völkerball" extrémním způsobem ukazuje, že Rammstein je výstavní německou skupinou, ačkoliv se může jen souhlasit s výrokem Christopha Scheidera: "Je to přece jenom muzika!"
Co během gigantického živého programu německá rocková skupina Rammstein v posledních letech absolvovala? Rammstein teď zaznamenali své zážitky uplynulého světového turné na DVD. "Völkerball" tvoří 3 hodiny živého vystoupení z Francie, Japonska, Anglie a Ruska. K tomu patří ještě CD s 75 minutami setříhaného zvukového materiálu z různých koncertů. Jako zvláštní pozornost pro fanoušky bude vydána speciální edice "Völkerball", která obsahuje ještě další DVD s dokumenty "Anakonda im Netz" a "Making Of ´Reise, Reise´" - s celkovým časem kolem 90 minut. Přesně řečeno může tedy fanoušek volit mezi následujícími variantami "Völkerball". Tzv. standardní edice DVD/CD-Package nebo speciální edice Doppel-DVD/CD-Package. Skupina vybírá své příhody z pokladničky, dozvíme se o společném rituálu "Panák pro štěstí" před každou show, který skupině navodí pocit "jdeme na to". Fanoušek nahlédne na všední, tvrdé psaní songů a studiovou práci nebo může obdivovat Richardovy kuchařské dovednosti - prostě to kupte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama