Nichts ist fur dich....Nichts war fur dich .... nichts bleib fur dich... fur immer!...

Rammstein Interview - Hoří!!

28. srpna 2008 v 19:56 | Agnesh

Hoří!

NĚMECKO, MÝTUS. V zahraničí se řadí k nejoblíbenějším Němcům, doma jsou podle mnohých trapní. Děsivý rock od "Rammstein".
Kdy obdrží muzikanti skupiny Rammstein Spolkový kříž za zásluhy? V posledních deseti letech neudělal nikdo pro zviditelnění Německa a pro rozšíření německého jazyka v zahraničí víc. Nezáleží na tom, zda v Dschumanschi v Saratow na Volze nebo na trzích se zeleninou v Patzcuara na vysočivě v Mexiku - Německo je kultem, protože je tu slyšet Rammstein. Žáci a studenti na celém světě se učí německy za pomoci textů Rammstein. Rammstein by mohlo být v současnosti určitě nejznámější německé slovo na Zemi, co je ale jisté, miliony cizinců s nimi zpívají s rozzářenýma očima.
Ve vlastní zemi však znamenají tihle prorokové málo. Krutí, nepřátelští k ženám, nově taky k homosexuálům, snad mají být dokonce nacisty. Ano, v případě, že se stal svět nacistickým, aniž bychom si toho všimli.
"Mám ráda lidi, kteří milují svou práci," zdůvodňuje jedna ruská studentka svou lásku k Rammstein. "Super energie, super verše, super texty!" Země, jejíž národní uvědomnění je nedotčené, by po estetické stránce ocenila tenhle fenomén ve veřejných debatách. Ale sotva kdo rachotí Schillerovo "R" tak pěkně německy jako zpěvák Rammstein Till Lindemann a jak to zkouší desetitisíce zahraničních žáků na celém světě v hodinách jazyka, člověk se doslova ztrácí v německém pohádkovém lese. Také Ernst Busch a "R" sudetských Němců a obyvatel Švábska patří k německé kultuře.
Němčina, a ve všech dobách, tahle urážka se ve vlasti Rammstein nepromine. Co taky mají Němci být a znít a vypadat jako nějaký z otroctví propuštěný zkurvysyn z delty Mississippi, nebo jako napravený gangster ze South Central?" Rammstein do celosvětové populární kultury nevnášejí lidový tanec, žádnou parodii Německa, ale pohádky bratří Grimmů, pěkně děsivé příběhy, naši lidovou moudrost. Pokud je tohle nacisticky duševně choré, není to vina muzikantů. Kdo v roce 2005 viděl koncert ve Wuhlheide, poznal to v první vteřině: Kluci pocházejí sice z Meklenburska-Předního Pomořanska, ale nejsou to žádní aktivní maloměšťáci. Konec konců pořád mají drzost, sebevědomí a chuť k dráždění nervů, chtějí se měřit s vlastními následováníhodnými obrazy nových uměleckých příběhů - s filmem Apocalypse now. Člověk si mohl po třech sekundách vzpomenout na hukot vrtulí a ventilátorů a myslet si: Odkud přicházíme, kam jdeme? Člověk hoří, tak to vznikalo, Drážďany, Coventry, Vietnam, Rammstein. Kdo nevěřil, mohl si znovu přehrát klip.
Bylo tomu tak už v historii. Před vynálezem kina a televize hořeli lidé většinou jako čarodějnice nebo v pohádkách, které se vyprávěly. Člověk nemohl sedět v křesle a jen se dívat. Musel si to představovat. To vyžadovalo větší mozkovou aktivitu. Vyprávějícím hlasem byla duše, někdo, kdo seděl naproti, člověk, který uměl vyprávět. Tenhle reálný člověk vyprávěl pohádky jako třeba Umíněné dítě, které se skládá jen ze čtyř vět. Umíněné dítě nechce poslouchat svoji mámu. Čemu konkrétně odporuje, řečeno není. Proto musí zemřít. Pochovají ho do hrobu. "Žádný lékař mu nemohl pomoci, ani samotný milostivý Bůh v něm neměl zalíbení." Bohužel "jeho ručička ještě ční do výše", proto "musí matka sama jít k hrobu a šlehat prutem přes ručku a teprve pak bude mít dítě pod zemí klid." S takovými příběhy se dřív trávily rodinné večery. Kostlivci padají skrz komíny, lebky jsou rozbíjeny, malá děvčátka zašitá ve zdechlinách, to už je jasný sadismus, který se může objevit v našich pohádkách. Typicky německé: Ve světě se ukazuje proto, aby učil strachu.
U Rammstein je víc optimismu. "Malý člověk umírá jen zdánlivě, chtěl být úplně sám. Malé srdce se tiše na hodiny zastavilo, a tak byl shledán mrtvým. Bude pohřbeno do vlhkého písku, s hracími hodinami v ruce. První sníh hrob překryl, dítě zvolna probudil."
Rammstein je zlý a německý a ironický a reálný, snadno vede k extázi - explozivní směsice, celosvětový úspěch to dokazuje. Neříkají, jestli stojí vpravo nebo vlevo. Slouží mši krokem přes staletí, volně podle Wolfganga Mattheuera: "Chtějí mé srdce na pravém místě, ale já ho vidím tam dole! Tady bije vlevo! Vlevo! Vlevo 2-3-4". Toulají se krajinou jako bílí vlci. Nechají se zmlátit od Sněhurky. Zpívají: Chci zahynout v potlesku!" - Politika se ani trochu neprovozuje, jen se dovolává lidských práv. "Můžete mě zbít," to zní u Rammstein jako z úst Angely Merkel.
Umění často zahrnuje prvek potvrzení a přisvědčení existence bez morálního hodnocení. Může to být najivní, "nezrcadlící" hodnocení světa, pravdivě vznešené, jaké je použito v literatuře třeba od Imre Kertész v Románu osudného losování. Tady se ukazuje esesák jako kladná postava, skoro jako dobrý člověk, myslí si jeho čtrnáctiletá oběť. A síla najivního pohledu spočívá v tom, že vypravěč nehledá svou vinu, tak trochu jako Kafkův Josef K., ale říká Ano, i když toto Ano připomíná pípání myšky Josefiny. I Picassova Guernica je potvrzující dílo, které neznamená, že válku obhajuje, ale povinnost ukázat ošklivosti války v intenzitě, která přinejmenším připomíná skutečný válečný zážitek. Ošklivost odpovídá tomu, co je, ne tomu, co vidíme.
Rammstein znějí opravdu docela hlasitě. Ostatně je to rocková muzika. Jasně, z Rammstein na člověka může jít hrůza. Protože hrůza je to pravé. Protože nejenom děti se rády bojí. Protože člověk nemusí plakat, když důchody klesnou o dvě procenta. Protože rock je božský. Protože lidská práva jsou v ohrožení, zejména když mohou být sestrojeny "inteligentní zbraně", a pokaždé ve jménu někoho.
Člověk nemusí být smutný, aby mohl být militantní, mínil Michel Foucault. Nesmí nechat viset uši na tváři šedi, protože tak se mu neuleví. Člověk se může - jako umělec - oddávat tmavým stránkám, mít z toho požitek, může tančit na ostří žiletky, předtím než vejde do srdce temnoty. Smí se potulovat v zakázaných oblastech. Smí si hrát s ohněm, který při koncertech Rammstein "zazáří pokaždé v nové podobě: děsivý, pěkný, strašidelný, horký, šílený". Člověk je k tomu dokonce povinen. Ještě žijeme, i když ptáci padají mrtví z nebe, což působí tak nějak strašidelně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama